Před pár lety zde přebíral s kamarády vlašimský klub. Jak sám říká, nehraje si na žádné předsedy ani prezidenty. Loňský ročník byl pro něj asi nejtěžší. Nemohl totiž dělat skoro nic. Rozvíjet mladé hráče, řešit sponzory nebo si hrát s dětmi na ledě. Jak minulý ročník vidí Víťa Kucharčík a co očekává v tom následujícím si přečtěte v rozhovoru.
Víťo, je před námi nová sezona, pojďme se ale poohlédnout po té minulé. Jaká vlastně byla z pohledu předsedy oddílu, ale i z pohledu trenéra mládeže?
Já se na to z pohledu předsedy moc nedívám, protože se za předsedu úplně nepovažuji. Při představě slova předseda mě napadá obtloustlý soudruh, který sedí někde zašitý v kanceláři, nebo v družstvu bývalého JZD. A to já rozhodně nejsem. U nás v oddíle si na předsedy moc nehrajeme, pracujeme kolektivně a každý kdo přiloží ruku k dílu, tak za to mu patří veliký dík.
Radši bych se na to podíval z pohledu trenéra a rodiče malých dětí. Sezona byla hrozně smutná, představa, že děti nemohli dělat vůbec nic, je pro trenéra naprosto devastující. Když si vzpomenu, že děti byli zavřeni doma a před obchodními domy se mačkaly davy lidí a strkaly do sebe nákupním košíkem nebo v závěru začali pouštět diváky s pivem v ruce na prvoligové stadiony a děti byly zavření doma ,tak to jsem vlastně ještě vůbec nedokázal vstřebat. Vůbec nezpochybňuji COVID 19, ale Česká republika v tomto směru trochu zaspala. Nechápu, že u nás byla sportoviště zavřená, ale ten kdo měl finanční možnosti a dostupnost si vesele jezdil v době největšího lockdownu trénovat do Německa, Polska nebo Rakouska.
Jinak samozřejmě, kdo se chtěl proběhnout a něco pro sebe udělat, tak tu možnost měl někde v přírodě. Bohužel, ne všichni jsou takoví nadšenci. Shrnul bych to jednou větou. Doufejme, že ta doba je za námi a nic podobného nás už nečeká.
Ztratili děti spoustu času? Názory se různí. Že je možné manko dohnat, druzí tvrdí, že je rozvoj nenávratně pryč.
Všechno se dá dohnat, z mého pohledu je stejně všechno hrozně uspěchané. Všichni chtějí mít hotového sportovce ve 13 – 14 letech, ale tak to bohužel nefunguje. Dítě se má sportem především bavit a dělat ho s láskou. Až ve vyšším věku, když je dítě vyspělejší, jak po fyzické a psychické stránce, do toho má skočit a opravdu zabrat. Tento model praktikují v severských zemích a docela jim to funguje. Ono to je ale dáno i mentalitou daného národa a můj názor je takový, že Češi jsou v tomto ohledu hodně specifický národ. Momentálně hlavně strašně záleží, abychom děti znovu nastartovali a začali fungovat v normálním režimu. Pak jsem přesvědčený, že to společnými silami dokážeme dohnat.
Předpokládám, že s každým uvolněním vám svitl kousek naděje a ihned jste začali trénovat. Jak moc bylo deprimující, že se stále dokola opakovalo uvolňování a zavírání?
Bylo to nepříjemné, nikdo nevěděl co bude druhý den. Vzpomínám, jak jsme s ředitelem zimního stadionu řešili, jestli rozpustit led nebo ho nechat a tím pádem doufat, že budeme mít v případě rozvolnění šanci trénovat. Nakonec jsme se po dvou měsících rozhodli, že se led rozpustí. Ale i za to bychom chtěli poděkovat sportovnímu zařízení města Vlašim, že nás nechali v naději, i když to nakonec nedopadlo.
Pojďme k letošní sezoně. Letní příprava asi byla, tak jako v jiných klubech, specifická, že?
Měli jsme delší letní přípravu, než obvykle. Zase bylo více času na jiné věci jako je obratnost, míčové sporty, běhání, kolo a vlastně na to, na co jindy nezbývá čas. Tohle totiž dětem v téhle době strašně chybí, protože málokteré dítě se samo od sebe jde třeba proběhnout na úkor pohodlí domova s telefonem v ruce. Nakonec jsme se dostali i na led, takže za mě panuje spokojenost, jak jsme to zvládli.
Za stadionem vyrostla nová malá hokejová plocha, předpokládám, že ji hojně využíváte.
Za to jsem hrozně rád. I když areál na Lukách je krásný, tak plocha s mantinely, která je vlastně multifunkční, nám chyběla. Nyní máme v podstatě všechno, co hokejista potřebuje ke svému zdokonalování. K ploše ještě patří střílna a basketbalové koše. Tímto bych chtěl poděkovat městu Vlašim, sportovnímu zařízení, firmě Sellier & Bellot, Domečku a všem ostatním, kdo nám jakkoli pomohl toto hřiště zrealizovat.
Co očekáváš od letošního ročníku? S jakými cíli do něho jako klub vstupujete?
Doufám, že bude lepší než ten minulý a proběhne v normálním režimu. Chceme pokračovat v tom, v čem jsme začali, a to pracovat hlavně s mládeží.
Spekuluje se o konci dvou legendárních opor A mužstva, tvého bratra Davida a Martina Matějky. Opravdu skončí?
Pravděpodobně budou hrát dál, nejsou tak staří a jejich fyzičku by jim mohl leckterý mladý hoch závidět.
Co chystá klub dál? Kam se chcete dlouhodobě posouvat?
Momentálně se chystáme na větší propagaci hokeje, včetně náboru v našem městě, aby se hokej dostal více do povědomí lidí. U nás se třeba platí až do 6. třídy 4000 kč ročně. Když spočítám tréninky za deset měsíců v roce, vychází to asi na 17 Kč za tréninkovou jednotku. Neznám osobně levnější kroužek. Ještě u nás nově příchozí děti dostanou na start hokejovou vystroj zdarma. Z posledních let máme hodně dětí, což je super, i když zase pomalu nestačí kapacita ledové plochy. Ale s tím se popereme. Můj sen je mít 2-3 profesionální trenéry, kteří se budou schopni postarat o děti a mít na vše více času. Momentálně to všichni děláme po práci a když počítám hodiny strávené na zimáku, je to skoro zadarmo. Musí to dělat nadšenec a těchto lidí bohužel ubývá. I když u nás ve Vlašimi se sešla dobrá parta a momentálně sčítá 18 trenéru, za to všem moc děkuji.
V této těžké době se shánějí sponzoři asi špatně. Jak je to se zajištěním provozu Rytířů?
Nechtěl bych na někoho zapomenout, proto děkujeme všem, kteří nám pomáhají jakoukoli částkou nebo pomocí, jako je třeba praní dresů v místní prádelně Kyselý. I když bych chtěl trochu vypíchnout spolupráci s městem Vlašim, firmou Sellier & Bellot, sportovním zařízením a Domečkem. Bez finanční pomoci bychom nemohli fungovat, tak jak fungujeme.
Vzkážeš něco fanouškům Rytířů?
Ať nám fandí a stojí při nás. Věřte, že se to snažíme dělat jak nejlépe umíme. Když vezmu naše A mužstvo, tak jsme jako jedni z mála v soutěži, co hrajeme s vlastními odchovanci, a to jsme nejmenší město, které v krajském přeboru figuruje.
Ono je strašně jednoduché vzít určitý obnos peněz a kvalitnější hráče zaplatit. Ale to pak nebude hrát vlašimák a skončí s hokejem. Tento systém, který praktikují některé týmy nechápu a to, že se někdo chlubí, že skončil druhý v krajském přeboru a chodí na ně 50 diváků? Tomu už vůbec nerozumím. Máme své mužstvo juniorů a pomalu je budeme zapracovávat do A-týmu. Doufám, že mě nezklamou a budou na sobě makat, aby mohli co nejdříve naskakovat a hrát v áčku. Je přeci hezké hrát před rodiči, prarodiči, kamarády i když v uvozovkách jenom ve Vlašimi.
Sport vás prostě musí bavit. Strašně rád vyhrávám. Považuji se za vítězný typ člověka a je mi jedno, jestli vyhraju já, nebo A mužstvo, nebo prvňáčci. Kdo nechce vyhrát, nemůže dělat sport. Všechno má však svoje hranice a hrát na co má. Máme momentálně hodně širokou základnu a chvíli bude trvat, než děti dorostou a zlepší se kvalita. Ale to už je na nás na trenérech, hráčích samotných a rodičích. Mějte se pěkně a hlavně ať jsme zdraví. Pak zvládneme všechno.
